Děti si obvykle rády hrají se svými hračkami stejně jako s lecčím, co kde zrovna najdou a zaujme je to. A jak to pak končí? Například výzvou rodičů k úklidu, která se ale nesetkává s nadšeným přijetím. Hrát si a dělat nepořádek je zábava, kdežto ten následný úklid obtěžuje. A kéž by se to jenom chtělo uklidit samo!
A jak rosteme, přibývají nám povinnosti. A máme tedy mimo jiné i daleko více úkolů, co se uklízení týká. Už nejde jenom o to, dát pár hraček na jejich místo. Už se musí luxovat, vytírat, utírat prach, zametat, vynášet odpadkový koš, musí se… Prostě se musí udělat všechno, co vede k výsledku, jemuž se říká pořádek. Ale jedno se nemění. A sice náš vztah k uklízení. Ten, kdo si neuklízel rád jako malý, zažívá stejně nepříjemné pocity při úklidu i v dospělosti. A v rámci svých možností se uklízení vyhýbá a brání.

Ale uklízení se nedá vyhnout. A v dospělém věku už teprve ne. Zatímco v dětství často došla rodičům trpělivost a uklidili za nás, respektive automaticky udělali to, na co jsme jako děti ještě nestačili, jako dospělí už jsme na to sami. A musíme si s tím nějak poradit.

Zatnout zuby a uklidit si doma, ve společných prostorách panelových domů, v našich kancelářích i na jiných pracovištích? I to samozřejmě někdy musíme zvládnout, když není vyhnutí. Ale naštěstí to nemusíme dělat za každou cenu. Když na to přijde, dají se najít i pomocníci, kteří to udělají za nás. A neočekávají za to ani vděk, ani protislužbu. Bohatě stačí, když jim za odvedenou práci docela normálně zaplatíme.

Například pražská úklidová firma Modrý žralok nabízí kdekomu, že za něj ochotně a samozřejmě i kvalitně uklidí. A nejsou to jenom plané sliby. Tuto firmu si lze skutečně zjednat, dohodnout se na tom, co od ní očekáváme, a máme o vše postaráno tak, jak si to přejeme. A už nikdy nemusíme být otrávení z toho, že bychom měli uklízet, když se nám do toho ani trochu nechce.